Zamyšlení lídra kandidátky KSČM pro volby do zastupitelstva Ústeckého kraje

 

Žijeme v kraji natolik rozmanitém, že je až s podivem, jak vše k sobě ladí, vzájemně se doplňuje a utváří  jedinečnou harmonii. Na jedné straně vidíme průmysl, který je stěžejní energetickou hnací silou našeho regionu, na straně druhé nelze přehlédnout krásu a rozmanitost zdejší přírody a bohatost kulturních památek. Abychom mohli v tomto kraji všichni vést spokojený a plnohodnotný život, je potřeba neustále usilovat o jeho rozvoj.

Co se týče přírody, zde se musí naše úsilí zaměřit na dopady klimatických změn a vytvářet projekty, které jim budou předcházet. Mám na mysli především zvýšenou péči o ochranu krajiny, vody, půdy a lesů. V odpadovém hospodářství se zasadit o lepší propracovanost v nakládání s odpadem se zaměřením na výstavbu moderních třídíren, tak aby se odpad stal znovu surovinou a ne skvělým byznysem pro pár vyvolených.

Kvalita života člověka je ve velkém měřítku ovlivněna také zdravotní a sociální péčí.  V této oblasti je potřeba zejména zvýšit důraz na posílení terénních sociálních služeb pro seniory a hendikepované osoby. Neméně důležité je zajištění stabilizace zdravotních pracovníků, například poskytováním kvalitního služebního bydlení za regulované nájemné, a to jak ve městě, tak i na venkově. Chtěli bychom rovněž zastavit privatizaci a likvidaci zdravotnických zařízení zejména v malých obcích.

Nadále se budeme věnovat zkvalitnění veřejné dopravy, vyhovující návaznosti spojů, promyšlenému vytváření dopravních staveb a oprav. Řidičům je třeba vytvořit lepší podmínky pro výkon jejich povolání nákupem kvalitních autobusů a tím zlepšit také komfort pro cestující.

V našem kraji se chceme zaměřit na výstavbu bytových domů obecních i družstevních z veřejných prostředků s dostupnou výší nájemného. Dostupné bydlení je zejména pro mladé lidi důležité při zakládání rodiny. Podporou místních samospráv je třeba vytvářet podmínky pro zastavení vylidňování venkova a zatraktivnění života zde. Jednou z mnoha věcí, jak toho lze dosáhnout, je podpora všech potřebných služeb pro občany, možnost společenského a kulturního vyžití.

Jednou z dalších priorit KSČM je maximální podpora veřejného školství s důrazem na zvýšení kvality výuky s rozvojem oborů, které velmi chybí na trhu práce. Dále zajištění rovných podmínek pro přístup ke vzdělání pro všechny a to dle talentu žáka a ne podle finančních dispozic rodičů.  Společně s firmami a podniky je třeba vytvářet sérii zajímavých stipendií pro žáky učňovských oborů, aby nedošlo k jejich zániku a řemeslo se nestalo podřadným povoláním.

Budeme podporovat poctivou a hospodárnou správu veřejného majetku ve prospěch všech občanů a zamezovat jeho rozkrádání a rozprodávání do cizích rukou.  Chceme být nápomocni lokální ekonomice a regionálním výrobcům, kterým chceme umožnit prosazení se na trhu a tak zajistit znovuobnovení soběstačnosti.

Pod naším vedením chceme v kraji nadále spolupracovat a podporovat složky IZS, zajistit zkvalitnění jejich práce investicemi do vybavení a prostředků. Iniciativně se chceme zasadit o vyvolání jednání s vládou a zajistit kompenzace členům zásahových jednotek JSDH obcí za jejich činnost. Dále budeme usilovat o spolupráci na zajištění plného početního stavu Policie ČR, tak aby se všichni občané mohli cítit bezpečně.

S ohledem na venkov se zaměříme na podporu zemědělců, včelařů, rybářů, chovatelů a pěstitelů, kterým bychom chtěli dát k dispozici znovuotevření zajímavých a jednoduchých dotačních titulů na podporu jejich činnosti. Jsou to totiž právě tito lidé, kteří s mnoha dalšími pomáhají utvářet onen jedinečný a neopakovatelný ráz krajiny a tím i celého našeho Ústeckého kraje, ve kterém se všichni chceme cítit dobře a bezpečně, prožívat zde důstojný a kvalitní život. Proto je zde pro vás KSČM, strana, která říká -  Chceme s Vámi rozvíjet náš kraj.

 

Radek Černý, krajský zastupitel

vedoucí kandidát Ústeckého kraje 

Image

další informace ke kandidátům do Krajského zastupitelstva ÚK v podsekci "Kandidátky do kraje"

 

ROZHOVOR S LÍDREM KANDIDÁTKY

 

Radek Černý je vedoucím kandidátem KSČM v Ústeckém kraji. Byl dlouholetým starostou obce Lovečkovice na Litoměřicku a kromě toho je také řadu let ve své obci velitelem Sboru dobrovolných hasičů. A všichni víme, že hasič „ten tvrdej chleba má“. Jaké to tedy je, být dobrovolným hasičem?

Radku, stát se hasičem byl Tvůj klukovský sen?

Určitě ano, vždyť už od 7 let jsem byl členem Mladých hasičů (dříve požárníků) až do svých deseti.  Od 15 let jsem už byl členem Sboru dobrovolných hasičů v Lovečkovicích. Dva roky před vojnou jsem působil jako vedoucí mládeže hasičů a poté jsem se stal vedoucím Mládeže hasičů na Kladně – Dubí. Po vojně nebyla situace nijak jednoduchá. Bylo po roce 1989, řada členů sboru tehdy od hasičů odcházela. V té době jsem s tehdejším starostou obce Lovečkovice a zároveň hasičských starostou Václavem Pavlíkem (člen KSČM) doslova zachraňoval místní hasičský sbor před zánikem. V roce 1991 jsem složil zkoušky velitele družstva a po pěti letech zkoušky velitele zásahové jednotky, kterým jsem již 24 let. V letech 2008 až 2018 jsem byl členem Odborné rady velitelů Okresního sdružení hasičů v Litoměřicích a již dvanáct let působím jako starosta hasebního okrsku Liběšice. Také jsem řadu let požárním preventistou, kde naším úkolem jsou pravidelné prohlídky objektů a zjišťování možných rizik požáru.

Myslím, že hodně chlapců vidí hasiče jako hrdiny a touží se jimi také stát. Ale skutečnost je asi mnohem složitější, že?

To bezesporu ano. Práce hasiče je velmi časově náročná a vyžaduje především dobrou fyzickou kondici. Není to lesk a sláva, je to dřina a pot. Ale stejně vysoké nároky klade i na psychickou odolnost, která je například potřebná zejména při zásahu u dopravních nehod, kdy se vyprošťují zranění a oběti z havarovaných vozidel.

Vzpomeneš si na nějaký kuriózní zásah s dobrým koncem?

Mezi takové by se asi dala zařadit záchrana kocoura, která se pak změnila v záchranu jednoho z našich členů. Zásah se odehrál v Levínských Petrovicích, kde majitel zavolal hasiče, protože mu kocour spadl do hluboké žumpy. Ta však měla jen poměrně malý otvor, přibližně 30 x 30 cm. K akci se sjely dvě hasičské jednotky a pokoušely se spustit nešťastnému zvířeti dovnitř fošnu. Kocour se ale držel na malém výstupku a odmítal na fošnu vylézt. Po řadě marných pokusů bylo rozhodnuto žumpu vyčerpat, ale ani potom vystrašený kocour nereagoval a nechtěl se záchranáři spolupracovat. Co tedy zbývalo? Ten nejhubenější člen jednotky se musel zcela vysvléknout, vzít si na sebe pouze chemický oblek a teprve pak se nám podařilo ho doslova nacpat do jímky. Kocour byl k velké spokojenosti majitele šťastně zachráněn. Co bylo ale horší, kolegu se nám přes řadu pokusů nedařilo dostat z žumpy ven. Teprve, když ze sebe shodil chemický oblek, jsme ho konečně nahého a pořádně odřeného vytáhli.  A zatím co si kocour spokojeně vrněl, my jsme stříkali dezinfekcí našeho zraněného kamaráda. Jinak musím říct, že zvířata, obzvláště kočky, jsou častým objektem záchrany. Vzpomínám si ale také na velmi náročné vyprošťování koně, který zapadl po dešti do hlubokého a příliš úzkého koryta potoka. Ale jsou samozřejmě i situace velmi vážné. Doslova horké chvíle jsme například zažili při hašení chaty v Levíně, kdy došlo ke zřícení stropní konstrukce a hasiče, kteří se právě nacházeli v objektu, bylo třeba co nejrychleji vyprostit.

Jaké požáry jsou časově nejnáročnější a jak je to s povodněmi?

Časově nejnáročnější jsou lesní požáry a požáry skládek, kdy je třeba nejenom hasit místo požáru, ale také hlídat ho, mnohdy i celý týden. A co se týče povodní, všichni víme, že nejenom oheň, ale také voda dokáže být velkým nepřítelem. To se ukázalo při povodních v roce 2002, kdy jsme byly měsíc v Českých Kopistech a pomáhali při čerpání vody ze sklepů obydlí, ze studní, vynášeli jsme zničený nábytek a věci, prováděli dezinfekci objektů. Byl to tehdy velmi náročně a to vůbec nehovořím o fyzickém vyčerpání, ale o každodenním střetu s neskutečným zoufalstvím lidí, kterým voda zničila domovy. Ulehčit jim alespoň trochu v jejich strádání bylo naším cílem a hnacím motorem.

A co takhle trochu zábavy, to přece k hasičům také patří?

No ovšem, hasiči se umí také bavit, což každoročně dokazujeme na květnové akci nazvané Den mužů. Připravujeme nejrůznější dovednostní soutěže mezi sbory v okrsku a také zábavné soutěže pro diváky. Velmi oblíbená je například soutěž v pití piva na čas. Nechybí ani bohaté občerstvení a večer je vždy připravená zábava. 8. 8. připravujeme oslavu na počest 140. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Lovečkovicích. Bude se konat přehlídka hasičské techniky, předávat ocenění, své dovednosti předvedou také malí hasiči. Oslavy se zúčastní sbory z celého okrsku Liběšice a partnerský sbor z Františkova u Rokytnice nad Jizerou. Pozvané jsou také profesionální jednotky z Úštěka a Litoměřic včetně vedení okresního a krajského sdružení hasičů.

Co se podařilo za poslední roky pro SDH v Lovečkovicích udělat?

Určitě považuji za velký úspěch, že se nám podařilo během posledních dvou let pomocí dotačních titulů kompletně obnovit zásahovou techniku včetně vybavení a výstroje v ceně cca 10 milionů korun. A také jsem rád, že máme nejen novou techniku, ale že ji také budeme mít jednou komu předat. Malých hasičů máme nyní 12 ve věku od 3 do 10 let a zájem mají nejenom chlapci, ale i děvčata.

A závěrem se zeptám, jaký by tedy hasič měl být?

Rád bych ještě dodal, že být dobrovolných hasičem dnes není snadné, neboť mnozí zaměstnavatelé nechtějí uvolňovat své zaměstnance z práce. A být dobrým hasičem musí mít člověk nejen v krvi, ale musí do tohoto poslání, které vyžaduje plné nasazení, vložit celé své srdce. Jinak to nejde. Možná to zní jako klišé, ale hasič je opravdu člověk, kteří běží tam, odkud jiní utíkají.

Image

Rozhovor připravila Soňa Pulerová