Nebyl čas chodit na krajské zastupitelstvo a jalově si stěžovat, nepomlouvali a nevymlouvali jsme se, říká bývalý šéf představenstva Krajské zdravotní
V Ústeckém kraji řídila zdravotní péči Krajská zdravotní a.s. (KZ) dvě volební období. V čele představenstva stál ing. Jiří Novák, kterého požádal o rozhovor náš kolega, Jiří Kimla. Znají se odmala, navštěvovali stejné školy a hráli hokej v mosteckém klubu. Snad i proto se zde netradičně objevuje rozhovor s jinou než kulturní tematikou… „Když totiž proběhly poslední volby, tak hned, jak byla ustavena nová koalice, její první kroky vedly k odvolání představenstva KZ a šéfa ústecké Masarykovy nemocnice. Na tom by nebylo nic tak divného, až na rychlost, se kterou odvolání bylo provedeno. Nový předseda představenstva ihned zastavil dobudování kardiocentra, kterých je v republice jen několik, a zastavil rekonstrukci chomutovské nemocnice. To mě zaujalo i proto, že jsem absolvoval operaci kyčle a čeká mě druhá a z tisku jsem věděl, že v kardiocentru mají pracovat odborníci z Prahy,“ vysvětluje autor rozhovoru, ústecký spisovatel a patriot Jiří Kimla, který zdravotnickou problematiku vnímá především jako pacient.
Každá strana či politické hnutí se před volbami zaklíná, že zajistí lepší zdravotní péči pro občany. Krajská zdravotní a.s. musela ve dvou volebních období řešit hromadu složitých úkolů. Řekni, co všechno jste měli v plánu?
Plány musely ustoupit tvrdé realitě. Krajskou zdravotní jsme převzali v ekonomické ztrátě, v žalostném stavu, vyžadujícím okamžité krizové řízení. Zdědili jsme celou řadu špatně připravených projektů, počínaje známou kauzou předchůdců spojenou s hrozící gigantickou vratkou evropských dotací ze zpackaného nákupu přístrojové techniky do pěti nemocnic. Museli jsme zamezit připravovanému vyvedení oblasti informačních technologií mimo firmu formou outsourcingu a řešit nepovedenou a lékaři odmítanou implementaci nového informačního nemocničního systému pro nemocnice KZ. Každá z nemocnic pak za sebou „táhla“ hned několik fatálních problémů, které nesnesly dalšího odkladu. Hrozící zavření operačních sálů „hygienou“ hned ve dvou nemocnicích, stejně jako zavření stravovacích provozů stejným orgánem. A tak bych mohl ve výčtu pokračovat. Zdědili jsme KZ s prakticky zrušenou onkologií v Chomutově i Ústí a okamžitě jsme museli doslova bojovat o zachování komplexní onkologické péče v Ústeckém kraji, regionu s největším výskytem rakoviny v ČR.
Domníval jsem se, že mě zahrneš plány a vizemi, ale vidím, že realita byla víc než drsná. Nebo se mýlím?
Na rozvoj a smysluplné, plánované investice jsme si museli vytvořit prostor a zajistit prostředky doslova v běhu. KZ pokulhávala s přípravou projektů, na které se daly čerpat dotační tituly. Museli jsme firmu stabilizovat ekonomicky, personálně a připravit programy pro údržbu, investice a rozvoj. Byl to maraton, ale ve sprinterském tempu. Teprve potom jsme mohli zateplit pavilony mostecké nemocnice, postavit nové operační sály v Teplicích a Děčíně, začít zateplovat a rekonstruovat další objekty, to vše z dotací a s vidinou úspor v provozu budov. Kompletně jsme rekonstruovali obě onkologická centra a související pracoviště nukleární medicíny včetně obměny přístrojového vybavení, to vše v každé z realizací za stovky milionů korun. Teprve potom jsme mohli začít myslet na skutečné plánování a systematickou práci.
Jak se ti poslouchají výtky o nepřiměřeném financování KZ z prostředků Ústeckého kraje?
Takový nesmysl tahá za uši. Ústecký kraj je jediný v republice, který v žádné z krizových dob neposkytl KZ ani korunu do provozních výdajů. KZ pod naším vedením musela nejdřív připravit harmonogram realizace projektů, ty připravit podle dostupných dotačních možností a „kraj“ přesvědčit o smysluplnosti poskytnutí financí formou navýšení základního jmění společnosti, které bylo použito výhradně na financování investičních potřeb formou spoluúčasti na dotacích, které se navíc 80 – 90% dotačním navýšením zúročily v obnoveném nebo nově pořízeném majetku. Každému i s průměrným ekonomickým rozhledem je jasné, že pouze z plateb od zdravotních pojišťoven za provedenou zdravotní péči není možné zajistit z vlastních finančních zdrojů razantní obnovu, natož rozvoj. Je nutné, aby byly použity externí finanční zdroje. Bankovní úvěry jsou drahé a jsou krajním řešením, jednou z možností financování je využití prostředků majitele firmy - „kraje,“ který tím investuje do svého majetku, jelikož je jediným vlastníkem a chce, aby jemu svěřený majetek „vzkvétal.“
Neměli jsme čas chodit na zasedání krajského zastupitelstva a jalově si stěžovat na konání našich předchůdců, nepomlouvali jsme a nevymlouvali jsme se, jak to vidím u nového předsedy představenstva. My jsme jednali, pracovali a výsledky se dostavily.
Z médií vím, že jste se snažili zdravotnická zařízení vybavovat nejmodernější přístrojovou technikou. Mohl bys čtenářům přiblížit, co všechno jste zajistili?
Když jsem si přečetl, že KZ chce dosáhnout zisku 100 milionů, tak jsem se nad takovou ambicí nestačil divit. Když jsme museli okamžitě komplexně rekonstruovat jen obě zmíněné „onkologie a nukleárky“ pro záchranu onkologické peče v kraji, tak za tolik peněz byste nepořídili ani jeden lineární urychlovač. V rámci záchranné akce jsme koupili dva nové, pro jeden museli vystavět novou speciální odstíněnou kobku, pořídit nové Spect CT, vybudovat nové ředírny cytostatik a provést další rozsáhlé stavební a rekonstrukční práce, vše cca za 700 milionů pouze v první fázi záchrany. A jako bonus těžce nemocným pacientům nejen zrekonstruovali všechny prostory včetně ambulancí a lůžkových oddělení, ale i novou lékárnu přímo na oddělení. Nakonec jsme ústecké pavilony zateplili a vyměnili okna. Další a další miliony, samozřejmě s přispěním dotací. A pak si přečtu, že jsme peníze „lili do betonu.“ (úsměv)
Mohl bych vzpomínat na zakládání bezmála desítky nových klinik a investic do jejich vybavení včetně pořízení nového robotického operačního systému do jedné z nich za 70 milionů, ke kterému jsme vytvořili i školicí středisko s evropskou akreditací, na nově založené, unikátní oddělení sportovní medicíny v Ústí, na mamograické centrum v Chomutově, na magnetické rezonance do všech nemocnic a desítky kusů obměněné a nově pořízené přístrojové techniky. Nelze všechno vypočítávat, bylo by to únavné, technika to ale byla nesmírně potřebná, někde nahrazovala desítky let starou, polofunkční, zastaralou nebo zcela chybějící.
Spoustu akcí neuvádím, je za nimi přitom práce stovek lidí, které nemohu vyjmenovat, ale kterým dodatečně děkuji, že i přes řadu těžkostí věřili ve smysl vytyčených cílů a investic a plně se oddali spolupráci.
V každé lidské činnosti se vyskytují problémy. Jaký největší jste museli řešit jako KZ?
Bez nadsázky záchrana onkologické péče v Ústeckém kraji doslova „pět minut po dvanácté.“ Bylo to o to horší, že odpor proti ústecké onkologii byl zakotven na nejvyšších místech a odblokování stanovisek ministerstva zdravotnictví, rozptýlení obav neoblomných zástupců odborné společnosti, která měla velký vliv a kladla do cesty splnění finančně velmi náročných podmínek, navíc s realizací v šibeničním čase. Šedivé vlasy mám již dlouho, ale tehdy mi dost šedin přibylo. (úsměv)
Co považuješ za největší úspěch vaší práce?
Krom zachování provozu komplexního onkologického centra v „kraji“ bych mohl vzpomenout na převzetí nemocnic následné péče v Mostě a Ryjicích, které bylo v podstatě zkouškou na následné převzetí dalších nemocnic, které jsme zahájili. Ve všech případech se jedná o náročné akce. Při přebírání nemocnic byla Krajská zdravotní v minulosti vystavena nevybíravým útokům a dehonestaci, čas ale ukázal, že jde o funkční celek, do kterého naopak mají nyní zájem vstoupit další subjekty.
Za úspěch ale považuji především postupnou stabilizaci klíčových zdravotnických oborů napříč nemocnicemi KZ, což samozřejmě přímo souvisí se zlepšením ekonomiky včetně nastartování permanentního růstu mezd zdravotníků, a to i za nepříznivých vnějších okolností.
Není vše v ideálu, ale to nebude nikdy. Důležité je nastavení trendu a získání lidí, zaměstnanců pro jeho podporu. Pak lze rekonstruovat i rozvíjet. Nikdy nikdo nebude plně uspokojen okamžitě, ale musí být přesvědčený, že se s ním, s jeho prací i oborem počítá.
Podařilo se nám nastartovat mohutný rozvoj. Skeptikům jsme ukázali, že lze do nemocnic vrátit provoz dialýz, kdysi z nich pro svou ziskovost vyvedený pod soukromé firmy, rekonstruovat i stavět, realizovat za provozu i tak náročné akce, jakými jsou přestavby a výstavby operačních sálů, ale i práce na výstavbě krajské kardiochirurgie. A tady mám o budoucnost KZ pod novým vedením současně největší obavy.
Co se vám nepovedlo a proč?
Víc nepostoupila realizace některých významných naplánovaných a připravených akcí, které nové vedení KZ zastavilo nebo jsou v ohrožení. Jedná se navíc o záměry, které se rodily v rámci složitého procesu příprav řadu let a bylo pro ně třeba zajistit podporu za situace, kdy mnozí z nejrůznějších důvodů a pohnutek záměr bojkotovali. Doufám, že se povede dostavět fakultu zdravotnických studií a zahájit dostavbu operačních sálů, obojí v ústecké Masarykově nemocnici.
Velké obavy mám ale o vznik kardiochirurgie a bojím se, že riziku úmrtí při přejezdu z Ústeckého kraje do pražských center bude nadále ročně vystaveno dalších 5 až 10 našich spoluobčanů. Ale to už je „hra“ nového vedení KZ a nových „vládců kraje.“
Potenciální klienti v odlehlých oblastech to mají s dostupností lékařské péče složitější. Jak se to vaše akciovka snažila změnit?
V rámci možností a dílčím způsobem tam, kde se povedlo vytvořit podmínky. Příkladem může být celý lékařský dům v horské obci Vejprty, kde město opravuje a udržuje prostory, a KZ je pak „osidluje“ potřebnými odbornými ambulancemi v zádech s okresní nemocnicí v Chomutově.
Krajská zdravotní vznikla sloučením vybraných nemocnic a dnes nemá smysl polemizovat, zda pokrytí odpovídalo daným potřebám. Z mého pohledu rozhodně ne. Krajské zdravotní od počátku chybí systémové napojení na primární lékařskou péči, ta ale byla v době jejího vzniku prakticky celá v rukou soukromých lékařů a již žila svým životem. To samé se dá říct o odborných ambulancích, které jsou logicky ve větších obcích, v těch menších, ekonomicky méně zajímavých pak schází. Velkou chybou bylo faktické rozvrácení sítě poliklinik, fungujících i mimo okresní nemocnice v menších městech. Taková regionálně vybalancovaná síť by se rozhodně hodila nejen KZ a „kraji“ v rámci kultivace zdravotnické koncepce, ale zejména občanům v odlehlejších částech kraje. Obávám se, že existující soukromá zdravotnická zařízení mimo vliv „kraje“ budou zejména v ekonomicky méně zajímavých lokalitách zvládat provoz jen stěží. Důkazem je třeba Lužická nemocnice v Rumburku nebo nejnovější tendence žatecké nemocnice přejít pod KZ.
Některá zdravotní zařízení v Ústeckém kraji jste převedli pod kraj, jiná zůstala v rukou jiných subjektů. Dovedl bys vyjmenovat, jaké jsou rozdíly v poskytování péče například nemocnic pod řízením KZ a.s. a nemocnic v majetku jiných subjektů?
S ukončením činnosti okresních ústavů národního zdraví a se vznikem krajů došlo po roce 1989 k majetkovému přerozdělení zdravotnických zařízení, ale proces nebyl provázen potřebnou reformou a důsledky jsou patrné dodnes. Doplatily na to především krajské samosprávy a s problémy se budou dál potýkat. Ústecký kraj samozřejmě není výjimkou. Nekoncepčnost, roztříštěnost a nedokonalý model financování českého zdravotnictví, spolu s dalšími přidruženými neduhy včetně regionálních disproporcí v pokrytí systémovou zdravotní péčí, se na krajích odkrývá v plné nahotě a subjekty typu a velikosti Krajské zdravotní pak schytávají kritiku ze všech stran, oprávněnost se moc neřeší a nic neřešící politizace je spíš pravidlem. Bez neprovedené státní je jakákoli krajská koncepce zdravotnictví víceméně bezzubá. Kraje se mohou snažit, ale dosažené výsledky budou limitovány jejich omezenými možnostmi i „házením klacků pod nohy“ z nejrůznějších stran sbíhajících se mj. i na nejvyšších úrovních.
Pod komunistickým krajským vedením Krajská zdravotní převzala od kraje stagnující zdravotní přepravní službu s přestárlým vozovým parkem, dvě velké nemocnice následné péče. Bylo nutné připravit převod litoměřické městské nemocnice, koordinovali jsme převzetí rumburské. V rámci možností jsme udržovali i nově zřizovali odborné ambulance mimo naše nemocnice. Převzatá i námi spravovaná zařízení se plně začlenila do chodu KZ s jednoznačnými oboustrannými pozitivními efekty a benefity, a na pochybnosti odpůrců a strašpytlů z nejrůznějších stran nedošlo. Krajskou zdravotní lze dál rozšiřovat směrem k potřebám občanů Ústeckého kraje, mám ale pochybnosti, zda je toho její nové vedení schopno.
Hovoří se často o nedostatku lékařů, sester i ostatního zdravotního personálu. Jaké byly vaše plány na zlepšení a co se vám povedlo či nepovedlo splnit?
Nedostatek zdravotního personálu je letitým problémem, na jehož plnohodnotné řešení je každý jednotlivý poskytovatel zdravotní péče krátký a zatím to na zlepšení situace rozhodně nevypadá. Na druhou stranu je to mnohem lepší, než když jsme KZ převzali. Nemá smysl pouštět se do polemik, co je důvodem. Spíš řeknu, co jsme dělali v rámci našich možností.
Vždy jsme se snažili navyšovat mzdy z prostředků poskytovaných prostřednictvím úhradových vyhlášek určených na zvýšení mezd zdravotníků, a domnívám se, že se nám to dařilo. Krajská zdravotní během našeho vedení - na rozdíl od některých subjektů - nikdy nezadržovala finance určené na odměny a nezlepšovala si jimi jiné oblasti hospodaření. Vždy jsme byli mezi prvními v republice, kteří mzdy navyšovali podle pravidel.
Většina lidí samozřejmě pracuje raději za více než méně peněz, ale ne u všech jsou peníze tím jediným stimulem. Zdravotníci jsou dost specifickou skupinou, kdy řada z nich preferuje také pracovní možnosti a růst, možnosti dalšího vzdělávání a profesního růstu v profesionálních kolektivech, práci s moderními technologiemi a systémy, ale i možnost uplatnění v oblastech vědy a výzkumu včetně aplikovaného. To vše jsou momenty, které jsme vždy měli na paměti a silně je podporovali.
Nemalou pomocí je i Nadační fond Krajské zdravotní, a.s., který koordinuje nejen finanční dary společnosti, ale především již řadu let spravuje rozsáhlý stipendijní fond, resp. zajišťuje stipendia pro studenty, zejména lékařských fakult, ale i ostatního zdravotnického personálu v mnoha specializacích, kteří po ukončení studií nastoupí do nemocnic KZ.
Když jsme KZ převzali, roční stipendijní podpora se pohybovala kolem dvou a půl milionu korun a ročně jsme získali cca 40 studentů. V roce 2020 jsme na stipendia poskytli rekordních osm milionů a získali přes 80 stipendistů. Finanční prostředky, stejně jako v minulých letech, významně přispívají k personální stabilizaci v KZ.
Teď se, Jiří, zeptám na další oříšek. Jak jste řešili zabezpečení služeb prostřednictvím rychlé zdravotní služby? Vím, že kraj má i leteckou záchrannou službu a vybavené sanity přístroji na resuscitaci i jinou okamžitou záchranu. Můžeš čtenářům přiblížit jejich působení?
Mnoho lidí se domnívá, že tzv. „záchranka“ spadá pod KZ, ale tak tomu není. Jedná se o samostatně řízenou organizaci, spadající pod vedení kraje. Záchranná služba má navíc z praktických důvodů regionální sídla zpravidla v areálech nemocnic, což může dojem umocňovat a mnoho lidí také často upoutá vrtulník, přistávající v některé z nemocnic, častěji pak na heliportu té ústecké, kam jsou transportováni pacienti s vážnějšími poraněními nejdřív výtahem na urgentní příjem a dál podle typu poranění, většinou na kliniku traumatologie.
Zdravotníci KZ se záchranáři denně spolupracují a řada lékařů i zdravotního personálu KZ se podílejí na službách záchranky i mimo svůj hlavní pracovní poměr v KZ. Spolupráce je na výborné mezilidské i odborně profesionální oboustranné úrovni. Víc k samotné záchrance by ale jistě řekl její ředitel.
Za našeho vedení ale Krajská zdravotní převzala od „kraje“ zdravotnickou dopravu, resp. tzv. dopravu raněných, nemocných a rodiček s více než 80 zaměstnanci a provedla její rozsáhlou reorganizaci, zásadně obnovila zastaralý vozový park a musela také vybudovat adekvátní zázemí. Jedná se o službu zajišťovanou tzv. bílými sanitami.
Byl jsi ve funkci, když nás zasáhla první vlna koronaviru. Česko se s touto vlnou pandemie vypořádalo obstojně. Začalo se hovořit o vakcinaci a proočkování. Dělali jste v tomto smyslu nějaké přípravy?
Nástup současné pandemie COVID-19 byl řešen v rámci standardizovaných modelů a pandemického plánu, které jsou nastavené a opakovaně vyzkoušené v praxi. Nechci, aby to znělo cynicky, ale současná pandemie, kterou až s dnešním odstupem umíme blíž hodnotit, začala a bylo k ní přistupováno jako k předchozím. Jinak to ani nejde. Jen z poslední doby můžeme zmínit tzv. „nemoc šílených krav“, následovala „ptačí chřipka“, po ní „chřipka prasečí“.
Management KZ a zdravotníci Krajské zdravotní jsou vždy připraveni k okamžité, odborné a vysoce erudované reakci a v případě COVID-19 tomu bylo stejně. Osobně si velmi cením profesionality zdravotníků nejen na odborných pracovištích, kde se věnují pacientům nejvíce postiženým, ale práce zdravotníků na ostatních odděleních, která se musela zapojit ve všech nemocnicích. Vše probíhalo koordinovaně a profesionálně. V obdobných případech přicházejí problémy většinou nikoli zevnitř KZ, ale zpravidla z vnějšku. S COVID-19 tomu nebylo jinak. Na určitou míru chaotičnosti, nejednoznačnosti a zmatků z „centra“ jsme v Česku zvyklí a věřte, že pro zdravotníky to příjemné není, ale jsou to oni, kdo si umí s nadhledem poradit, a za to jim rozhodně patří velké poděkování.
O to víc mě mrzí, když se dočtu o tak nízkých počtech oočkovaných hluboko v druhé vlně. Přijde mi to jako neúcta k práci zdravotníků, kteří už jsou vystaveni ohromnému tlaku velmi dlouhou dobu.
Ze zahraničí jsme se dozvěděli skandální informace, že některé VIP osoby byly přednostně očkovány neprávem. Myslíš si, že by se to mohlo stát i v Ústeckém kraji? Poraď, jak by se daly sehnat seznamy očkovaných v první řadě? Čtenáře by tato informace asi velmi zajímala.
Zde se asi naráží na informace o některých VIP osobách, které byly v Ústeckém kraji údajně oočkovány, aniž by patřily do některé z preferovaných skupin. Osobně žádné přímé informace, natož důkazy, nemám. Ale samozřejmě bych nemluvil pravdu, kdybych řekl, že se takové informace ke mně nedostaly. Ono je tu právě to ale. Nevím, zda se tyto informace zakládají na pravdě, ale jsem-li o něčem přesvědčený, tak o tom, že v Česku se nikdy nic delší dobu neutají a pravdu se dozvíme.
Prozatím bych chtěl smýšlet pozitivně a věřit tomu, že k něčemu takovému nedošlo. Papalášismus a protekcionismus za situace, kdy se někteří z mých starších kolegů osmdesátníků (+) snaží bezúspěšně zaregistrovat k očkování, by takový fakt byl fatálním selháním těch kompetentních. Věřím, že na očkované v „první řadě“ se budou ptát nejen novináři, ale že totéž bude více než zajímat krajské zastupitele.
Osm let náročné práce skončilo. Já sám osobně jsem musel vašich služeb využít a v jednom hovoru se sestrou, která pracovala mimořádně obětavě, jsem si postěžoval, že ne všechny pracují s takovým zápalem jako ona. Řekla mně tenkrát: „Víte, to všechno je v lidech.“ Měla samozřejmě pravdu, platí to ve všech lidských činnostech, a proto bych se ti chtěl zeptat, co bys přál novému vedení v zajišťování zdravotní péče pro občany?
S tou sestřičkou souhlasím, všechno je to v lidech. A práce s lidmi, navíc v tak velkém celku, jakým je Krajská zdravotní, není lehká. Něco o tom vím. (úsměv)
Na hodnocení nového vedení je příliš brzo a nerad bych se snižoval na úroveň, se kterou nové vedení hodnotí práci toho předchozího. Není to můj styl. Místo kritiky, hledání viníků a roztrubování pomluv je mi bližší poprat se s předloženými výzvami, a to bych přál i novému vedení. Těch výzev a problémů je vždy dost na to, aby si člověk vytvářel další. Jen prací a snahou s „tahem na branku“ mohou nám, občanům Ústeckého kraje, dokázat, že krajské zdravotnictví se o nás v případě potřeby bez větších obav postará.
Nejen novému vedení Krajské zdravotní, ale všem spoluobčanům přeji především pevné zdraví a pokud možno, aby zařízení KZ co nejméně potřebovali, a když, tak k plné spokojenosti.
Jiří Kimla
Zdroj. Krajské listy 20.1.2021
Rozhovor Haló novin se zastupitelem Ústeckého kraje Jaroslavem Komínkem a novým předsedou KV KSČM ÚK
Po našem vládnutí žádná kauza nezbyla
Třináct zastupitelů. Ne v kraji, v celé republice. Co k tomu s odstupem času říci?
Bohužel ne v kraji, ale v celé republice. Navíc pouze ve čtyřech krajích ze třinácti! To je prostě katastrofa. Třináct zastupitelů jsme měli minulé volební období jen my tady v Ústeckém kraji. A bylo o nás slyšet! Za osm let jsme odvedli kus práce. Když jsme před osmi lety přebírali kraj, tak jsme ho dostali se dvěma miliardami korun dluhů a pokutou 600 mil. Kč za pochybnosti v čerpání dotací ROP Severozápad. Do dopravy jsme museli vrátit koncepčnost, museli jsme vyřešit, co s torzem vlakové dopravy, která tady přežívala. Zavedli jsme funkční integrovaný systém, kde jsou i všechny provozy MHD všech větších měst…
Když se teď ohlížím za těmi osmi lety, tak se nám podařily neskutečné věci. Nemocnice v Krajské zdravotní jsme začali kompletně rekonstruovat, nově vybavovat a modernizovat. Povedlo se nám zachovat onkologické oddělení v chomutovské nemocnici…
Podle výsledků to ale asi pro ty, kteří volili, bylo málo… Šlo udělat víc?
Určitě ano. Ale jak jsem říkal, lépe by se kraj rozvíjel, kdybychom například nemuseli platit skoro dvě miliardy za průšvihy někoho jiného. A vidíte, zrovna ODS se vytasila s kampaní »Víme, kde soudruzi udělali chybu« a dnes se vrací do vlády v Ústeckém kraji. Vládnout bude společně s ANO.
Kde je chyba?
Faktem je, že naší straně neskutečně moc chybí profesionální a dobře cílená propagace. Přestože Haló noviny pravidelně o práci v regionech informují, někdy se něco objeví i na centrální facebookové stránce, tak pro vedení strany jako bychom nebyli. Respektive dá se říct, že to vypadá tak, že kromě poslanců nikdo jiný nic nedělá. Za celých osm let v radě kraje jsem byl na jediné tiskové konferenci a hejtman Bubeníček také. A to si myslím, že témat, o kterých jsme mohli mluvit, bylo mnoho.
Mnoho stranických kolegů svoji práci odvádí dobře. Ale k čemu nám to je, když to vlastně skoro nikdo neví? Co si budeme povídat, dneska se masivně využívají sociální sítě. Jsou zde kolegové, kteří se snaží svoji práci prodat (Konečná, Ondráček, Štefek, Valenta…), ale tím to skoro končí. Jmenovaní si ale propagaci dělají sami, na »své triko«.
Ideální by bylo, kdyby k tomuto existovala centrální podpora. Volič příliš neřeší, jak která strana pracuje na kraji. Dívá se především na celorepublikovou image. A proto také ten výbuch. Naše strana je pro voliče nečitelná, postrádá tah na branku, neumí dobře prezentovat svůj program, neumí zaujmout veřejnost, nenašla způsob, jak se programově ukotvit tam, kde je momentálně mezera na politickém trhu, naopak, nechala si přebrat témata oportunisty. Také nemá nějakou výraznou osobnost, jako je třeba na Slovensku Ľuboš Blaha.
Tento levicový politik opoziční strany SMER se dokázal neskutečně vypracovat za čtyři roky především svojí obratnou mluvou a svými statusy na Facebooku. Před čtyřmi lety měl 450 fanoušků. Nyní má 83 tisíc. Mluví věcně, rozumně. To je prostě osobnost, která v naší straně není.
Zpět k volbám. Vy v Ústeckém kraji můžete být »v klidu«, aspoň jste se do zastupitelstva dostali…
No v klidu… Podle mě to, že nás »přežila« pouze hrstka, je něco, co by nás v klidu nechat nemělo. Jsme jeden ze čtyř krajů, kde jsme ještě »přežili«, ale na druhou stranu, za to, co jsme pro tento kraj odvedli, je to smutné. Každopádně jako zastupitelé máme závazek k lidem, kteří nám dali svůj hlas, a to budeme taky chtít na 100 procent splnit. Pro nás nic nekončí.
Budeme velmi důsledně kontrolovat a sledovat to, co nové vedení kraje bude dělat a kam bude kraj směrovat. Určitě nechceme připustit, aby ODS svým nástupcům za pár let předávala kraj v podobném stavu, v jakém jej předala před osmi lety nám.
Zvláště k zamyšlení také je, že díky hlasům KSČM v Poslanecké sněmovně přežívá vláda Hnutí ANO. Zatím u nás v kraji se ANO hned po uzavření volebních místností (a zřejmě už před tím) domluvilo s ODS, jednali jako »jeden muž« a nás rovnou odsunuli na druhou kolej.
Musím přiznat, že naopak v klidu nejsme z výhledu na volby do Poslanecké sněmovny v příštím roce. V Ústeckém kraji bychom asi i dnes dokázali získat alespoň jeden mandát. Dokáže ale strana celostátně překročit pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny? Aktuální průzkumy to rozhodně nenaznačují. Přitom je za minutu dvanáct zkusit situaci zachránit – především, jak jsem již říkal, mnohem lépe komunikovat s voliči. Věřte, že i uvnitř strany máme řadu zkušených odborníků, kteří by tento nelehký úkol dokázali smysluplně řídit.
Práce zastupitele ve čtyřech lidech asi bude o něčem jiném než dosud. Navíc v opozici.
Ano. Bude. Nyní budu hlavně hlídat současnou koalici, aby nepošlapala vše dobré, co jsme tady mnoho let budovali.
Čemu konkrétně se v zastupitelstvu budete věnovat?
Samozřejmě dopravě, ale po pravdě to nezáleží na tom, co chci já. Pokud nás koalice nepustí do všech výborů a komisí, tak to bude složité. Na druhou stranu si říkám, že »my« jsme umožnili všem opozičním stranám nejen zastoupení ve všech výborech a komisích, ale přenechali i každé opoziční straně jednoho předsedu výboru. Je to projev dobré politické kultury a doufal jsem, že v tomto bude nová koalice pokračovat. Opak je pravdou, počet výborů si navýšili, ale všude (kromě kontrolního výboru) dosadili své lidi.
Jaké činnosti se budete věnovat jako občan?
Určitě se budu motat dál kolem dopravy. Jsem stále ještě radní města Chomutova, školím a učím v autoškole a také jsem předseda OV KSČM Chomutov. Rád se svezu trolejbusem nebo v autobuse. Myslím, že se nudit nebudu.
Podle nového vedení byl kraj předán zadlužený. Tvrdí to hlavně kadaňský starosta Jiří Kulhánek z ODS, která šla do voleb s heslem »Víme, kde soudruzi z kraje udělali chybu«. Komunisté i s SPD/SPO v končící radě, to byl podle politologa z Univerzity J. E. Purkyně Lukáše Novotného pro Ústecký kraj cejch. Expert na cokoli Alexandr Vondra dokonce řekl, že to bylo osm ztracených let. Jak to vidíte vy?
Možná soudruzi z kraje udělali chybu v tom, že zrovna za vládu ODS zaplatili ty miliardy dluhů a málo na to upozorňovali. Lidé už na řádění – a to slovo se nebojím použít, ostatně několik soudů už skončilo odsouzením a další běží - politiků ODS před lety asi zapomněli.
Možná někdo vnímá komunisty ve vedení kraje jako cejch. Objektivně toho ale kritizovat příliš nemůže. Pan Kulhánek zřejmě udělal pro Kadaň jako starosta hodně práce, o tom žádná, ale nemůže přece opomíjet, co tady u nás v kraji ODS provedla. Také mu dala cejch, ovšem podložený: Palermo severu. O podvodech v ROP Severozápad, jejichž důsledky jsme spláceli dvě volební období, se bude povídat ještě hodně dlouho.
Pana politologa Novotného neznám, ale pokud se mu něco nelíbí či má svůj »politologický názor«, rád ho s ním proberu. Alexandr Vondra se jako místopředseda ODS asi nemůže vyjadřovat jinak. O tom, co u nás v kraji ODS provedla, jsem už psal.
Může se ještě KSČM vyhoupnout v kraji tak vysoko?
Věřím, že ano. Již zde několikrát zmiňovaná ODS byla osm let v opozici a po jejích kauzách to vypadalo, že zanikne. Dvě volební období tu padali kostlivci ze skříní. Po našem vládnutí žádná kauza nezbyla. Začínáme nyní pracovat na obměně krajského vedení. Začínáme připravovat volby do Poslanecké sněmovny a blíží se volby komunální. Uvidíme, jak se do práce budou chtít zapojit všichni členové strany. Určitě si myslím, že dobrý základ, z kterého lze čerpat, máme. Jak jsem už říkal, ve straně je plno pracovitých a schopných lidí.
Již jste zmínil, že příští rok budou opět volby. Co dělat, aby totální propadák při krajských volbách neznamenal propad mimo velkou politiku i ve Sněmovně?
Tohle nechám zatím bez podrobného komentáře. Dodám jen jedno. Je to jako na fotbale. Když se tým zachraňuje, výměna trenéra je jedna z posledních možností. Někdy ale bývá ta nejúčinnější.
Kandidáti na primátora Ústí slibovali, strašili i zpívali
KSČM - Pavel Vodseďálek: Reakce na téma podpory sportu. “Není tady jenom sport, ale jsou i jiné oblasti jako skauting a další dětské oddíly pro volnočasové aktivity. (Následně na poznámku Tomáše Vandase, že Vodseďálek jako komunista byl ve skautu, doplnil: “Byl jsem v sedmdesátém roce ve skautu, než nás zakázali, a i přesto jsem v KSČM a moje obě dvě děti dělají ve skautu v Neštěmicích.”
Zdroj: https://ustecky.denik.cz/zpravy_region/foto-kandidati-na-primatora-usti-slibovali-strasili-i-zpivali-20181002.html
Chceme lepší život pro obyčejné lidi
Zlepšovat společně s občany Ústí nad Labem a věnovat větší pozornost bezpečnosti, pořádku a zkvalitňování života obyčejných lidí. To chce lídr kandidátky KSČM do zastupitelstva města Ústí nad Labem v říjnových volbách. „Snažím se pracovat a chovat se tak, abych se mohl každé- mu občanu našeho města podívat přímo do očí,“ říká Pavel Vodseďálek.
Jaký vztah máte k Ústí nad Labem?
Ústí je moje srdeční záležitost. Sice jsem se narodil v Podkrkonoší v městě Semily, ale od dětství žiji v Ústí. Vychoval jsem tady dvě děti, mám tady spoustu přátel a kamarádů a rád bych se tady dožil spokojeného stáří.
Kde má město svoje plusy a mínusy?
Začnu těmi mínusy, přesto že jsme centrem kraje, jsme popelkou mezi podobný- mi městy. Bohužel město bylo předchozími místními vládami zatíženo astronomickým dluhem, který bude brzdit rozvoj ještě nejmíň deset let – platíme kolem 100 milionů ročně. Přičteme-li vůbec nejnižší daňovou výtěžnost mezi krajskými městy, nemusíme hledat další příčiny. Chudé město, chudí lidé. Důsledkem je postupný odchod těch, kteří by měli tohle město v budoucnu budovat a řídit. Na jejich uvolněná místa přichází mnohdy lidé bez kladného vztahu k městu, často takoví, kteří jen využijí nesmyslně nastaveného sociálního systému. Plusem je, že se tady postupně objevuje skupina lidí, kteří začínají prosazovat nové pohledy na ústeckou společnost, a pěstuje se tady patriotismus. Část obyvatel si uvědomuje, že pro dobré místo pro život bude každý Ústečan muset něco udělat. Jedním z receptů je volit patrioty, lidi obětavé, kteří chtějí pro město aktivně pracovat, ne se jen realizovat tlacháním v zastupitelstvu, podáváním nesmyslných trestních oznámení a vyvoláváním hloupých afér. Samozřejmě město má obrovský potenciál jako dopravní centrum, město se špičkovou zdravotní péčí, velmi dobrým školstvím, od sítě mateřinek přes základní a střední školy po stále se lepšící univerzitu. Jsou tady léčivé termální prameny, hojně navštěvovaná ZOO, krásné okolí, Milada, nedaleko krušnohorská Telnice, Tiské stěny. Do Drážďan blíže než do Prahy. Městem a okolím prošly významné historické události. Chtělo by to poněkud vylepšit skladbu průmyslových podniků, aby i odborníci objevili Ústí jako město s perspektivou.
Co se díky vám podařilo ve stávajícím volebním období prosadit?
Podařilo se nám rozhýbat kluby seniorů, vznikla Rada seniorů města Ústí n. L., která řeší nejrůznější problémy seniorů, včetně možnosti jejich pravidelného setkávání se v Domě kultury nebo zajištění bezplatného vstupu pro seniory na hokej, fotbal, basketbal a volejbal. Velký dík za to patří naší člence městské rady Květoslavě Čelišové, jež se zároveň zasadila o celou řadu potřebných věcí v sociální oblasti. Ale všichni naši zastupitelé pracují aktivně v komisích, a tak se podařilo připravit materiály k navýšení financování sociálních služeb, kultury a sportu. Mimochodem náš systém podpory žákovských a mládežnických sportovců od nás kopírují další města. Iniciovali jsme zrušení poplatku za odpad. Patříme k podporovatelům městského, Severočeského divadla.
KSČM je poprvé v novodobé historii města součástí vládnoucí koalice...
Ona to není koalice, je to křehké uskupení stran a hnutí, které spolu drží proto, aby město fungovalo, aby mohlo zajišťovat potřebné investice do infrastruktury, plnilo rozvojové plány, vyrovnalo se s rozběhnutými dotačními akcemi a hledalo další příležitosti. Vznik tohoto uskupení byl vyvolán nutností udržet město v uspokojivé kondici a bez rizik penalizace a dalších sankcí z případné- ho neplnění dotačních aktivit. Popravdě nebyla to žádná procházka růžovým sadem, ale boj do posledního jednání. Je špatné, že řada zastupitelů bez ohledu na občany prosazuje své zájmy, své ambice více než nad zájmy občanů města.
Iniciovali jste založení Rady seniorů města. Jak hodnotíte její dvouleté fungování?
V Ústí je více než 1200 organizovaných seniorů v různých klubech a podobných uskupeních. Chyběl koordinační stupeň a tím se stala Rada seniorů města Ústí n. L. Jsou v ní zástupci největších nebo specifických organizací. Připravují společné akce, mají k dispozici i finanční prostředky z rozpočtu města, kterými mohou podporovat různé akce a aktivity. Jsou pořádány například výtvarné výstavy, senioři mohou cvičit, chodit na cvičení paměti, taneční kurzy apod. Pravidelně se pořádají kulturní akce, je k dispozici prostor v Domě kultury pro klubová setkání. Senioři Ústí mají volné vstupy na sportovní utkání, slevy v zařízeních města. Město disponuje rozsáhlou sítí seniorských domovů, přesto je potřeba ještě větší. Jak bylo řečeno výše, sociální politiku a školství má v gesci naše radní. Návrh na odkoupení budov univerzity v Hoření ulici opozice nepodpořila. Měla se zde budovat moderní infrastruktura pro bydlení seniorů a mladých rodin. Snad se nám ještě podaří návrh znovu předložit a moc si přeji, aby opoziční zastupitelé byli k seniorům a mladým rodinám přívětivější.
Podařilo se vám posunout letitý problém s „dírou“ na Mírovém náměstí?
Popravdě řečeno, naši zastupitelé od začátku, kdy se v předchozích volebních obdobích o tomto projektu hlasovalo, nebyli pro jakoukoliv zástavbu v tomto místě. Hodilo by se sem parkové centrum, leč náš hlas tehdy zanikl. Takže jsme usilovali alespoň o to, aby tento bolavý zub města byl zdárně dokončen. U jednání s vlastníky se výrazně aktivizovala naše radní Květoslava Čelišová. V současné době probíhá stavební řízení a doufám, že se naplní sliby a dohody s investorem a že multifunkční dům bude brzy vybudován.
Proč jste podpořili vznik druhé ledové plochy?
Druhá ledová plocha už měla v Ústí nejmíň dvacet let existovat. Zlepší-li se kondice města, mohla by zimní, jednoduchá kluziště vzniknout postupně na dalších místech, třeba Krásném Březně, na Severní Terase či na Střekově. Mimochodem, druhou ledovou plochu má stavět soukromý investor za své prostředky, rozpočet města to nijak nezatíží.
A co byste chtěl prosadit v následujícím volebním období?
Chceme MHD zdarma pro děti do 15 let, parkovací domy na sídlištích, levné bydlení pro seniory a rodiče samoživitele v Hoření ulici, vznik moderní- ho aquaparku na Klíši, efektivní hospodaření města a hlavně skoncovat s jeho rozkrádá- ním. Budeme rozvíjet cyklodopravu ve městě, zavedeme free wi-fi na dalších místech města, zamezíme příchodu dalších nepřizpůsobivých do Ústí. Chceme ekologickou obměnu trolejbusů, rozšířit kapacity mateřských škol, více strážníků v ulicích a rozšíření kamerového systému, více míst v domovech a penzionech pro seniory nebo také vznik rekreační zóny na Střížovickém vrchu. Budeme toto prosazovat, budeme-li mít důvěru a hlasy ve volbách. A o důvěru a hlasy všech Ústečanů stojíme.
P.V se narodil 10. 8. 1955. Žije v Sebuzíně. Je ženatý a má dvě dospělé děti. Je zastupitelem města Ústí nad Labem a druhé volební období zastupitelem kraje, kde je zároveň předsedou Výboru pro národnostní menšiny.
Zdroj: Žít Ústí
Rozhovor Haló novin s Gabrielou Hubáčkovou (KSČM),
stínovou ministryní školství
Vraťme se ke starým osvědčeným postupům!
Co považuje KSČM z hlediska svého volebního programu v tomto volebním období za nejdůležitější v oblasti školství?
Komunistická strana Čech a Moravy trvá na svých prioritách v oblasti školství, jako je sjednocení školského vzdělávacího systému, podporujeme změnu financování regionálního školství, očekáváme revizi inkluzivního vzdělávání a samozřejmě trváme na navýšení platů na avizovaných 150 procent.
V posledních letech se hodně mluví o finanční gramotnosti nejen dětí, ale také mnohých dospělých. Sice se o ní píše a diskutuje, ale učí se ji už děti ve školách?
Bohužel nám finanční gramotnost vypadla v minulých letech úplně z osnov, a teď se to projevuje u generace třicátníků a bohužel i seniorů, na které se zaměřují třeba novodobí »šmejdi«. Ale v současném školství již existuje mnoho programů, katalogů a vzdělávacích projektů týkajících se finanční gramotnosti. A to je moc dobře.
Proč jsou v ČR stále problémy se státními maturitami? Je to snad jen špatnými otázkami a špatnými učiteli? Není to tak, že mnozí studenti na to prostě nemají?
Je to přesně tak, jak říkáte. Gymnázia byla přece určena pro pět procent nadaných dětí, ale nyní na nich studuje 15 procent studentů. To je špatně. Ačkoli v České republice už pociťujeme nedostatek řemeslníků téměř všech profesí, děti se s trojkami ze základní školy hlásí na maturitní obory.
A co s tím dělat?
Podle mě se současná praxe musí změnit. On to je bohužel předmět - matematika, který se těžko »googluje«, a bohužel vyžaduje určitou pokoru, práci a studium. Bez těchto předpokladů a snah to nejde. Ty, kteří uspěli, to občas také třeba bolelo, ale nakonec si jistě museli přiznat, že jejich úsilí stálo za to. Ale je otázkou, zda někteří studenti se k tomu chtějí postavit stejně tak čelem, zda se dostatečně připravují. Pokud ne, nejednou prohrají. A navíc - přiznejme si otevřeně, že současná výuka matematiky stále nepřipravuje studenty tak, aby z ní mohli úspěšně složit maturitní zkoušku.
Není situace obdobná u vysokých škol? Mnozí mladí lidé (leckdy je k tomu nutí rodiče) chtějí studovat za každou cenu, nechce se jim jít pracovat, a tak zkoušejí třeba několik vysokých škol. K čemu pak takový vysokoškolák je, když za něj píší práci rodiče či prarodiče, a on proleze s odřenýma ušima jen proto, že si zaplatil soukromou VŠ?
Podobné otázky si klade určitě mnoho z nás. Na mnohé si umíme i odpovědět. Bohužel společnost a zaměstnavatelé tlačí na přehršle titulů a diplomů. Vysokoškolské a univerzitní vzdělání by mělo být každopádně výběrovým selektivním vzděláním za přítomnosti fundovaných vzdělaných profesorů, jež by měli mít zájem přednášet schopným, nikoli průměrným posluchačům. A podle toho by měly vypadat i semestrální zkoušky a pohovory.
Co je třeba udělat pro to, aby si lidé začali vážit poctivého řemesla? Dobrých řemeslníků ubývá, fabrikám chybějí dělnické profese, na dobrého instalatéra čekáte měsíc a na malíře pokojů?
Opravdu je nutné vrátit prestiž učebním oborům. Ale který rodič dá svoje dítě do učení, když každý kolem něj ohrnuje nos nad člověkem »jen« s maturitou? Jsem v kontaktu s perfektními školami, které připravují právě ty chybějící profese, o nichž jste mj. hovořila. A věřte, že to vůbec nemají jednoduché. Jejich učitelé si stěžují na to, že žáci, kteří se hlásí do učebních oborů, by dříve dokončili s odřenýma ušima pomocné profese, ale jsou rádi, že tam vůbec studují. Mám zkušenosti, že třídní učitelé řeší nejen prospěch svých svěřenců, ale velmi často také to, že se některým ani moc nechce chodit do školy... Domnívám se, že jakýsi předvýběr budoucích studentů učilišť by měl být již na základních školách, a díky výchovným poradcům by měl směrovat šikovné a perspektivní mladé lidi právě na tyto obory. Jistě budete souhlasit, když řeknu, že výběru vhodného oboru je nutné věnovat náležitou pozornost a je třeba hledět nejen na jeho atraktivitu, ale zejména na další uplatnitelnost absolventů na trhu práce.
Již jste to naznačila, ale zeptám se konkrétněji - proč se mnozí rodiče stydí za to, že jejich dcera chce být třeba kadeřnicí nebo prodavačkou a syn kominíkem nebo elektrikářem?
Tomu naprosto rozumím, stačí se podívat na nabídky pracovních míst všech možných firem. V každém textu najdeme požadavky na maturitu a nejlépe ještě aktivní znalost angličtiny. Učební obory jsou dávány na okraj vzdělávacího žebříčku, a to podle mě naprosto nespravedlivě. I když musím na druhé straně kriticky uznat, že šikovných dětí je dnes opravdu velmi málo. Dávám to za vinu nejen rodičům a přetechnizované době, kdy každého zajímá především práce na počítači. Ale mohou za to i školy, ze kterých vymizely technické a ruční práce. A tak naše děti mnohdy bohužel poznají nářadí jen z doslechu a o koště se umí maximálně opřít.
»Vzdělání není dlouhodobě prioritou žádné vlády« kritizuje exministr financí a nyní zmocněnec pro oblast digitálního vzdělávání na ministerstvu školství Ivan Pilný. ČR jako průmyslová země bude přitom velmi citelně postižená ztrátou pracovních míst, která jsou v sektoru výroby. »Model, kdy chodíte deset nebo dvacet let do školy a pak z toho 40 let žijete, je pryč. Je potřeba se vzdělávat pořád. Digitální vzdělávání je nástroj, jak rychle a levně reagovat na potřebné dovednosti« říká Pilný. Můžete se k tomu vyjádřit?
Bohužel musím souhlasit s tím, že v tomto ohledu naše školství také pokulhává, ne-li rovnou kulhá. Digitální gramotnost není jenom o znalosti informačních technologií, programování a podobných dovednostech. Je to schopnost využívat IT služby, například internet banking, neboli ovládání bankovního účtu prostřednictvím aplikace, a to buď na PC, nebo chytrým telefonem. Další běžně používanou IT službou jsou e-shopy. Ale hlavně IT služby, které nabízí stát, od služeb e-Governmentu po služby jednotlivých úřadů. Pokud škola nemá nějakého nadšence, který tomu obětuje zejména svůj vlastní čas, tak žádná výuka programování, resp. kvalitnější IT vzdělávání, »nehrozí«.
Absolventi pak končí školu bez jakékoliv gramotnosti v oblasti informačních technologií. Pokud nějakou mají, tak určitě bez přičinění vzdělávací instituce. Dosáhli ji vlastní aktivitou, používáním výpočetní techniky a mobilních telefonů.
Ministr školství Robert Plaga (ANO) odvolal z funkce ředitele Cermatu Jiřího Zíku kvůli chybám, které se objevily v letošních maturitních testech z češtiny a přijímacích zkouškách na střední školy. Nahradila ho analytička Michaela Kleňhová. Má navrhnout změny, které by u maturit a přijímacích testů zamezily opakování chyb. I to je obrázek současného školství…
Pojmenovala bych to jednoduše - špatný manažer zbytečné a nefungující organizace. To není jen o jedné chybě v testu. Cílem maturity přece není ověření lidové slovesnosti. Je důležitější zlepšit výuku, maturitu vrátit středním školám a odebrat ji učňovským zařízením. Je třeba nové nastavení vzdělávacích osnov od 1. stupně základních škol (návrat ke starým, léty ověřeným metodám vzdělávání) až k maturitám. Stejně tak je důležité nové nastavení přijímacích zkoušek na střední školy, s rozlišením úrovní v rámci oborů, nové nastavení maturit opět s ohledem na daný obor vzdělávání. Jednoduše řečeno - vraťme se ke starým osvědčeným postupům!
Kabinet schválil 135 milionů korun pro vyučující na lékařských fakultách. Příští rok premiér Andrej Babiš počítá kvůli požadovanému nárůstu počtu studentů na lékařských fakultách s posílením jejich rozpočtů o 650 milionů. Je to dost, nebo ani to nestačí? Studium medicíny je velmi drahé - neměl by stát požadovat, aby začínající lékař splatil neexistující školné tím, že si odpracuje nejdříve několik let doma a teprve poté může odejít do ciziny?
Lékařské fakulty jsou samostatná kapitola. Jsem přesvědčena o tom, že máme velmi kvalitní přípravu budoucích lékařů i sestřiček. Také jsem přivítala změnu ve vzdělávání zdravotních sester a jejich dřívější zapojení do systému zdravotnictví, i když vím, že to nebude hned. Ano, podle mě by to mělo být tak, že pokud student vystuduje v České republice vysněný lékařský obor, měl by se zavázat odpracovat v naší zemi přiměřeně hodin. Samozřejmě se nebráníme zkušenostem v zahraničí, ale postup, který je u nás v současné době normou, naprosto nevyhovuje. Pak dochází k situacím, že musíme přijímat lékaře z jiných východních zemí. A ještě tomu budeme přizpůsobovat zákony o možnosti jejich pracovního uplatnění na našem trhu práce. Tvrdím, že je nutná koordinace lékařských fakult a samospráv jednotlivých měst. V Ústeckém kraji tato spolupráce funguje na velmi dobré úrovni i formou stipendií a podpory studentů, kteří v kraji po absolvování studia zůstanou.
Vláda finišuje s návrhem státního rozpočtu na příští rok. Jak vnímáte čísla – tedy peníze, které by měly jít na platy pedagogických pracovníků, na podporu sportu i pro vysoké školy?
Pokud jsem to dobře zaznamenala, mělo by dojít k navýšení objemu prostředků na platy pedagogických pracovníků v regionálním školství o 15 procent, zajištění postupného náběhu reformy regionálního školství a společného vzdělávání s celkovým dopadem 21,5 mld. Kč včetně zvýšení počtu pedagogů o 16 tisíc. Na podporu sportu by měl stát vydat o 2,1 mld. Kč meziročně navíc, takže by celkový objem činil 8,4 mld. Kč, přičemž 2,6 miliardy korun jsou určeny na investice z ministerstva pro místní rozvoj a z ministerstva školství. Při započtení kofinancování tak činí výdaje na sport celkem kolem 10,8 mld. Kč. U vysokých škol snad dojde k navýšení o 1,8 mld. Kč včetně prostředků na nárůst počtu studentů na lékařských fakultách o 15 procent.
Chtěla bych zdůraznit, že toto navýšení považuji za minimum, co KSČM požadovala, a stále na těchto požadavcích trváme. Nejde vlastně o nějak zvláštní navýšení. Je to hlavně dorovnání všech slíbených procent z dob vedení ministerstva školství Kateřinou Valachovou. Zda je to dostatečné? Budeme vděčni, pokud tato částka opravdu do jednotlivých resortů dorazí.
Marie KUDRNOVSKÁ